Med

med

Květový med

Neboli nektarový, často také nazývaný luční med. Pochází z nektaru rostlin. Většinou z květů, někdy také z mimokvětních nektárií. Včely přinesou v medném váčku přibližně 40 mg sladiny do úlu, kde ji dále zpracují. Uloží řídký nektar (60-70 % vody) do buněk a postupně jej přenáší, zahušťují a obohacují o výměšky svých žláz. Klesne-li obsah vody na zhruba 18 %, med v buňkách zavíčkují a skladují na bezsnůšková období - nijak se nekazí.

Medovicový med

Neboli lesní. Vzniká složitějším způsobem. Mšice (a jiní podobní živočichové - červci a mery) nabodávají rostlinná pletiva, kterými proudí míza bohatá na živiny, hlavně cukry. V době rozmnožování mají mšice velkou spotřebu bílkovin. Těch je ale v míze relativně málo. Nasátou mízu tak mšice filtrují a přebytečný sladký roztok (medovici) rozstřikují po okolí.
Kapičky medovice sbírají nejen včely, ale také třeba mravenci.
Včely jsou při snůšce věrné jednomu zdroji nektaru (či medovice) tak dlouho, dokud z něj získávají sladinu. Vznikající med tak většinou bývá jednodruhový, ale včelař jej musí vytáčet krátce po skončení dané snůšky. Jednodruhové medy mají svoji jedinečnou chuť a vůni - pohankový, akátový, řepkový, ...
Méně pracné je vytáčet pouze 2-3x do roka. Z prvního medobraní je květový med, z druhého smíšený. Třetí medobraní bývá medovicové.
Skladování medu
Hlavně v suchu. Při dlouhodobém skladování je důležité i temno. V chladu med být nemusí, ale svědčí mu to. Mráz nevadí - naopak, biologická aktivita medu se sníží na minimum a navíc se zpomalí i krystalizace.
Ke snížení enzymatické aktivity medu na polovinu dojde zhruba po 4 letech, skladuje-li se med při teplotě 20 °C.